(Bylo na zvážení jestli článek publikovat, protože Mikuláše nedokážeme zařadit. Protože ale má některé typicky Voldřichovské/Woldrichovské rysy, padlo rozhodnutí jej zveřejnit. Za poskytnuté materiály děkujeme panu Jiřímu Čechurovi. Jde o úryvek z jeho knihy „Kladrubský klášter v pověstech, legendách a vyprávěních“.)

Mezi laické zaměstnance kláštera patřila i celá řada „urozených pánů“, tedy příslušníků nižší zchudlé šlechty, kteří zastávali při klášterním dvoře nebo hospodářství funkce úředníků, šafářů, písařů nebo i hodnost hejtmana či vladaře klášterního, jemuž podléhala klášterní stráž. Tito lidé bydleli v městečku a měli i povinnosti kladrubských měšťanů.

Jedním z nich byl Mikuláš Voldřich z Bukova. Byl to sice urozený pán, ale jen podle titulu. Měl totiž stále hodně hluboko do kapsy a svým věřitelům pořád jen sliboval a vymýšlel si nové a nové termíny, kdy jim dlužnou částku vrátí.

Již v roce 1529 Mikuláš dlužil panu Janu Dětskému z Liboslavi 141 kop grošů „na míšeňské počítaje“. Na tuto půjčku se zaručil svým statkem a „zejména zahradou a nivou bez ouhoru V Cílích)“.

Jenže do roku 1532 neuhradil na tento dluh ani jediný groš, a tak na základě rozhodnutí městské rady musel „postoupit domu svého a zdát i dědinu, která leží V Cílích.“

V tomtéž roce řešila rada další jeho spor. Zda v něm šlo o peníze, není známo:

„V létě 1532 stala se jest smlouva přátelská skrze urozené vladyky Volfa Sedleckého z Oujezdce, toho času v Racovech, pana Jiříka Vejpovského z Šťáhlav, toho času pana vladaře kláštera kladrubského, pana Václava Kladrubského z Buksic a v Plzni, opatrného pana Erhardta, toho času purkmistra a Víta Kůrku, oba měšťany města Kladrub …“

Až sem byli zatím vyjmenováni svědkové a přísedící či též rukojemníci při sepsání dále uvedené smlouvy na kladrubské radnici. Pak následuje vlastní text smlouvy, sepsané

„… mezi urozenými vladykami, panem Kryštofem z Reytu a panem Mikulášem z Bukova, v kteréžto smlouvě a ručnici učinil jest pan Mikuláš panu Kryštofovi tuto nápravu, řka:

Milý pane Kryštof, což jsem mluvil z hrabivosti své, prosím vás, odpusťte mi to. Nevím na vás nic zlého, mám vás za dobrého člověka, jako vás jiní páni a dobří lidé mají. Mějte dobrou vůli ke mně a já k vám ji taky chci míti …“

Ale již hned v dalším roce 1533 byl pan Mikuláš „napomínán od pana purkmistra a pánů konšelů častokrát přátelsky a sousedsky, aby ouroky zadrželé na těch pěti kopách peněz školních zaplatil“. On však toto placení stále odkládal, až byl v první pondělí v půstě roku 1536 „v plnosti rady“ znova napomenut. To se stalo dokonce v přítomnosti samotného klášterního opata Jana a dalšího „urozeného pána“, pana Jana Vlčka z Příčiny.

Mikuláš však „na te časy nemoha platče býti, i žádal jest prolhočení) do času a dne sv. Jiří nejprv příštího. A jestliže by ani v tom času zanedbal a té sumy nahoře psané nepoložil, dada) dni sv. Jiří projíti, v to jest podpůrčí postavil svoji zahradu aneb chmelnici za rathauzem“.

Jenže ani do sv. Jiří „nejprv příštího“, ani do dalšího, uvedenou sumu stejně nezaplatil. To se táhlo až do roku 1540, kdy mu rada města jeho zahradu zvanou chmelnici za rathauzem odebrala. Páni konšelé ji prodali jakémusi Melicharovi za 17 kop grošů míšeňských tak, že kupující složil ihned 2 kopy, do Vánoc dalších 5 kop a pak vždy každoročně na den sv. Havla po jedné kopě, až do splacení. Z těchto peněz koupili páni, tedy konšelé města, do školy žákům dříví na topení a za ostatek, co zůstalo, nakoupili žito a rozdali chudým.

Jenže mezitím dělal pan Mikuláš další dluhy. Už předtím, v roce 1537 si půjčil od pana Kryštofa Točníka z Křimic 54 kop a zástavou dal opět svůj dům, který se mu nějakým způsobem podařilo vyplatit z předešlé zástavy. Když měl tento dluh panu Točníkovi vrátit, opět neměl peníze, a tak to vyřešil pro něho způsobem zcela typickým. Oněch dlužných 54 kop, jež měl splatit, si půjčil jinde, a sice u kladrubského faráře Jana Voráče a znova se za ně zaručil svým domem do času Hromnic.

Tak se to s ním táhlo až do zmíněného roku 1540, kdy městská rada konečně rozhodla o prodeji jeho chmelnice. Pak už asi neměl čím se zaručit, a tak se jeho jméno dále v zápisech městských knih již neobjevuje.

strana (list) 3 v Radničním manuálu, inventární číslo této knihy, která se nachází nyní v Okresním archivu v Tachově, je 5 – I. B – i ostatní výpisy jsou z téže knihy

Letha 1536 pan Mikuláš napomínán od pana purkmistra a pánů konšelů častokrát přátelsky a sousedsky, aby ouroky zadrželé, které jest zadržel od léta 1533 až do léta nahoře psaného na těch 5 kopách peněz školních, z kterýchž přijde suma 2 kopy míšeňských, aby pan purkmistr a páni podle tehdy (= tehdejšího) svěření, kdož jest to nadal a nač poručil, v tom se tak zachovali a obrátili tu (=tam), kdež náleží. A pan Mikuláš jest toho vždy v těch časích zanedbával, až jsa napomenut první pondělí v půstě léta svrchu psaného před Jeho Milostí velebným a ctihodným knězem Janem, panem opatem kláštera kladrubského, pánem naším a před urozeným pánem Janem Vlčkem z Příčiny, toho času úředníkem Jeho Milosti pána našeho a panem Kryštofem Čapkem přede vší obcí, poněvadž ouroku platiti nechce, aby tu sumu položil.

Pan Mikuláš na te časy nemoha platče býti a žádal jest prolhočení do času a do dne sv. Jiří, že v tom času chce sumu ouroků panu purkmistrovi a pánům položiti a jestliže by toto v tom času zanedbal a té sumy nahoře psané ourokův nepoložil, dada dni sv. Jiří projíti, za podpůrčí postavil zahradu aneb chmelnici za rathauzem, kteráž na ten čas v (jeho) držení jest, aby to pan purkmistr a páni i všecka obec, tu zahradu v těch penězích sobě vzali, totiž to v sumě i ourocích zadrželých a Mikuláš svrchu psaný hned se tomu protiviti ani zamluviti nemá.

Jestliže do toho času tak, jak nahoře psáno, projíti a sumy ouroční nevyplní 15.. (poslední dvě číslice nejsou čitelné). Tento zápis vepsaný jest v tyto knihy v druhý čtvrtek v postě v plný radě na rathouze letha 45.

strana (list) 3 tamtéž

Letha 1540 v pondělí po sv. Prokopu pan purgmistr a páni konšelé prodali jsou Melicharovi zahradu za domem jeho, kterýžto jest též od pánů koupil, jenž slove rathauz, kterážto zahrada připadla aneb přišla jest a zdána od pana Mikuláše Voldřicha z Bukové v sumě 10 kop peněz školních a z těch peněz ourokův zadržalých 7 kop, vše míšeňských, a to tím způsobem, jakž to zápis nad tímto svrchu stojící sumy v sobě zavírá.

A to jsou mu (Melicharovi) prodali za touž sumu tak dvakrát psanou, kteráž suma přidá 17 kop. A na to jest hned zavdal pánům 2 kopy míš. a potom 5 kop míš. má od datu tohoto zápisu do vánoc nejprv příštích vyplniti tak, aby pan purgmistr a páni to obrátili jsou, nač jest odkázáno. A 5 kop se vručil pod plat budoucí, takže má z nich platiti každého roku na den sv. Havla 1 kopu míš. nám a páni (konšelé) mají z toho žákům do školy dříví koupiti a ostatek, což zůstane, aby za to mají žito koupiti a chudým rozdati. A to mají činiti konšelé nynější i budoucí po časy věčné a budoucí, aby to nezminulo a za těch 5 kop od Melichara jsou rukojmí Erhart Jíra Hrnčíř a Vít Kůrka, vše měšťané města Kladrub. Zapsáno dne a léta svrchu psaného v plné radě na rathauzu.

str. (list) 84, tamtéž

Letha 1538 v pátek před Matkou Boží svěcení stala se jest smlouva dobrovolná mezi panem Mikulášem Voldřichem z jedné a knězem Janem, farářem kladrubským, z strany druhé. A to taková, že jest kněz Jan půjčil svrchu psanému Mikulášovi 54 kop grošů na míšenského a Mikuláš podstavil jest tomuž knězi Janovi v týž sumě dům svůj jmenovitě do Hromnic nejprv příštích od zápisu tohoto.

Pakli by pan Mikuláš toho neučinil a peněz tomu knězi Janovi tak na ten den Hromnic nepoložil, tehdy má pan Mikuláš témuž knězi Janovi domu svého beze vší odpornosti postúpiti.

Stal se jest zápis při přítomnosti pana purgmistra a všech pánov v plný radě na rathauze letha a dne svrchu psaného.

str. 87

Letha 1532 stala se jest smlouva přátelská skrze vladyky Volfa Sedleckého z Oujezdce a toho času v Racovech a pana Jiříka Vejpovského z Šťáhlav, toho času pana vladaře kláštera kladrubského a pana Václava Kladrubského z Buksic a v Plzni a opatrného pana Erharta, toho času purkmistra a Víta Kůrku, měšťany města Kladrub,

a to mezi urozenými vladykami pana Kryštofa z Reytu a pana Mikuláše z Bukova,

v kteréžto smlouvě a ručnici učinil jest pan Mikuláš panu Kryštofovi tuto nápravu, řka: „Milý pane Kryštofe, což jsem mluvil z hrabivosti své, prosím vás odpusťte mi to, nevím na vás nic zlého, mám vás za dobrého člověka, jako vás jiní páni a dobří lidé mají, mějte dobrou vůli ke mně a já k vám taky chci míti.“ Událo se na den sv. Vondřeje létha 1532.

str. 85

Letha 1537 ve čtvrtek po přenesení sv. Václava stala se jest smlouva dobrovolná mezi panem Mikolášem Voldřichem z jedné a urozeným panem Kryštofem Točníkem z Křimic strany druhé, a to taková, že jest pan Kryštof, nahoře psaný, půjčil svrchu psanému Mikulášovi 54 kop grošů na míšeňského a Mikuláš jest podstavil témuž panu Kryštofovi místo rukojmí v týž sumě duom svůj do času jmenovitě od sv. Jiří po tomto zápisu nejprv příští v rok též na sv. Jiří. A pakliby pan Mikuláš toho neučinil a peněz tomu panu Kryštofovi nepoložil, tehdy má pan Mikuláš témuž panu Kryštofovi domu svého beze vší odpornosti postúpiti. Stal se jest ten zápis při přítomnosti pana purgmistra a všech pánů v plné radě letha a dne svrchu psaného.

str. 100 (1529)

Letha božího tisícího pětistého devětměsíčného stala se jest smlouva dobrovolná v sobotu po sv. Jakobu mezi urozeným vladykou Janem Dětským z Liboslavi z jedné a Mikulášem Voldřichovic strany druhé, a to taková, jakož týž Mikuláš jest jemu, svrchu psanému panu Janovi dlužen sto čtyřiceti a jednu kopu na míšenského počítaje, i tu sumu jemu svrchu dotčenému panu Janovi na roky rozdílné platiti má, a to tak, počna na svatý Havel nejprve příští aneb dvě neděle potom, pět a třiceti kop míšeňských a v rok svatého Havla a dvě neděle potom vopět pět a třiceti kop a po témž sv. Havlu o sv. Jiří, nejprv příštím aneb dvě neděle potom opět pět a třiceti kop a při svatým Havle potom příštím má jemu dodati šest a třiceti kop míšeňských, a v tom jest pan Mikuláš panu Janovi svrchu psanému statek svuoj zavázal, přede všemi jinými zejména duom s zahradou, nivou V Cílích, bez ouvoru, a to na takový způsob, jestliže by on, pan Mikuláš, kterému tomu roku dosti neučinil, a těch peněz panu Janovi nedal, tehdy aby on pan Jan, buď pro první neb poslední neb pro všecku sumu v ten statek se uvázati mohl, jej dědičně držeti a s ním jako svým vlastním učiniti. A ta smlouva v knihy města Kladrub zapsána býti má v pátek nejprv příští. Dálo se při přítomnosti pana purgmistra toho času pana Víta Hrnčíře, pana Brikcína, Jana Zuzani, Šimka Řezníka, Víta Kůrky, Matouše Řezníka, konšelův města Kladrub a Šimka Hrnčíře, toho času rychtáře.

Str. 89

Zápis tento vypsán jest z cedulí řezaných na smlouvu, kteráž učiněna jest mezi Mikulášem Voldřichem z Kladrub a panem Janem Dětským z Liboslavi 1532.

(Následuje plné znění smlouvy z roku 1529 ze strany 100 – předchozí odstavec)

Na str. 70 je zmínka o Benediktu z Bukova, nevím ale, zda toto jméno nějak souvisí s oním Mikulášem Voldřichem z Bukova. Jedná se o rok 1553, mohl by to být možná jeho syn, možná někdo z rodu, kdo zdědil práva po Mikulášovi.

Léta od narození Syna Božího počtu menšího 1500 a padesátého třetího v pondělí po svatým Vítě slyšena jest rozepře mezi Šimkem Hrnčířem původem z jedné a mezi Jakubem Střížkou, odpůrci té rozepře strany druhé skrze smlouvce a prostředky též rozepře urozeného pana Benedikta z Bukova, štědré a opatrné pány Martina příjmením Žabku, měštěnína města Stříbra, Pavla Hostounského, toho času staršího, Jiříka Farářovic, Wolfa Matouška, Jana Vetechu, toho času rychtáře.

Jakož jest Šimek Hrnčíř vinil Jakuba Střížku z dědiny Za sv. Petrem, kterouž někdy držel nebožtík Jan Rychtařík ….

Dále zestručněno, protože se jméno Benedikta z Bukova již nevyskytuje.

Šimkova manželka by měla mít lepší spravedlnost k této dědině (dědina = pole) než Jakub Střížka. Chce-li míti tento grunt v držení, musí dát Šimkovi 5 kop grošů českých. každý rok 1 kopu.

POZNÁMKA: Strany nejsou seřazeny chronologicky za sebou, protože asi byly svázány později z jednotlivých listů („cedulí“). Údaje jsou z jedné z mnoha městských knih města Kladruby, které se nacházely spolu s královskými privilegii až do roku 1997 na kladrubské radnici, pak se museli předat Státnímu okresnímu archivu v Tachově, kde jsou k dispozici badatelům. Přídomek z Bukova – asi se jedná o dnešní vesnici Bukovou. Kladrubskému klášteru patřily dvě obce takového jména, obě v okrese Domažlice, spíše by mohlo jít o Bukovou na hranici okresů Domažlice a Tachov, jižně, asi 13 km od Kladrub.