Jan

Jan byl zřejmě prvorozeným synem, počtem potomků je zařazen na čtvrté místo. Narodil se 14. června 1666. Zápis z matriky křtěných Vacov 1: „okřtěno dítě, jemuž jméno dáno na křtu Jan. Otcem jeho Jan Michalovic jest a mateří Marie. Kmotrem při křtu byl Matěj, rychtář“. Z jiného pramene víme, že oním rychtářem byl Matěj Kůs z osady Kůsov. A zda osudem nebo vůlí rodičů – první Janovou manželkou se stala Anna Kůsová, dcera rychtáře. Vyženil grunt skutečně velký, zahrnující větší část dnešního Kůsova. Jeho vnuk byl povýšen do šlechtického stavu – odtud zřejmě pověst o šlechtických předcích, která se zrodila koncem předminulého století.

Jan byl celkem třikrát ženat, měl celkem 7 synů a 4 dcery. Dva z jeho potomků jsou uvedeni v kapitole Významné a zajímavé osobnosti rodu. Prvním z nich je Janův syn Pavel František, pozdější stašský rychtář, druhým jeho syn Ferdinand Ignác, jediný šlechtic rodu dosud vypátraný. Více o něm v kapitole Významné a zajímavé osobnosti rodu.

Janovy rozrody jsou na náčrtech řady 3.

Pavel

Pavel se stal dědicem gruntu. Dne 6. května 1717 věnoval Jan Pavlovi ze své chalupy „kus pole od domu nad cestou, které jde od Matějova pole až k Oubyslavským polím, dále pod cestou kus pole a louky pod domem se zahradou až k loukám mlynáře…“. Protože otec Pavlovi předal poněkud více pozemků než ostatním bratrům, je Pavel povinen stravovat otce u svého stolu po dobu jeho života. „Kdyby se však nesnášeli, je Pavel povinen dávat svému otci výměnek“ ve vyjmenovaných naturáliích. Dále je Pavel dlužen svým bratrům Janovi a Jiřímu, kteří oba nebydlili v Michalově, každému po 20 zlatých vyplatiti. Dále zde tekoucí vodu je Mlynář (míněn Jakub) povinen v létě, když je málo vody 2 dny a noci nechat téct na louky, totiž Tomášovi v pondělí a ostatním dvěma bratrům v sobotu. Všichni jsou povinni pokaždé znovu nechat vodu téci do mlýnského náhonu

Pavel založil nejrozsáhlejší větev. Tvoří zhruba polovinu celého souboru Voldřichů a přivdaných. Byl prvním dědicem našeho rodného gruntu a jeho potomci vlastní grunt, dnešní č. p. 91 v Michalově, již tři a čtvrt století nepřetržitě dodnes. Rozrody Pavla viz náčrty řady 7.

V kapitole Významné a zajímavé osobnosti rodu je stať o Hynkovi, manažerovi cirkusu Humberto.

Jiří

Jiří se narodil v pátek 5. dubna 1672 v Michalově 91. Datum první svatby není znám. Dle data úmrtí syna Václava pravděpodobně 1709 – 1710. Přiženil do rodiny Tejmlů, po nichž je pojmenován dnešní Tejmlov. Bral si Marii Uhlířovou, dle matriky „dceru Matěje Tejmla aneb Uhlíře vulgo Horejšího a Kateřiny…“. S nevěstou vyženil Jiří i grunt č. p. 113. Podle pozdějšího zápisu byla Marie asi jediným dítětem které dožilo úmrtí svých rodičů, neboť o dalších není ve spisech žádná zmínka.

30. října 1710 koupil Jiří kus vrchnostenského lesa již jako majitel gruntu 113. Lze tedy usuzovat, že se ženil před tímto rokem. O převodu gruntu 113 je první zápis teprve12. června 1738, kdy v Hořejším Krušci v knížecí kanceláři Mansfeldů „Kateřina, vdova po Matěji Uhlířovi, bývalém sousedovi ve stašské rychtě, předává svému zeti, Jiřímu Voldřichovi dvorec s příslušenstvím za 200 zlatých, z kteréžto sumy si kupující se svou hospodyní – manželkou odečte 100 zlatých věna a dědického podílu, zbývajících 100 zlatých už kupující Kateřině vyplatil a ta již nemá žádné nároky. Kupující je povinen odvádět roční úrok vrchnosti ve dvou splátkách, celkem 3 zl. a 11 kr.“. Jde zřejmě o dodatečné zaknihování dříve uskutečněného převodu, protože v katastrech z let 1713 – 1734 je jako majitel gruntu uváděn Jiří Voldřich vulgo Tejml.

Jiří ovdověl a ve 62 letech se v neděli 1. srpna 1734 podruhé oženil se čtyřiadvacetiletou Magdalenou, dcerou Petra Bielohlava. Jiří zemřel v pátek 10. května 1765 ve věku 93 let. V matrice zemřelých Zdíkovec je uváděn jeho věk 110 let! Zdůrazňujeme tuto informaci jako doklad nepřesnosti údajů zaznamenaných ve starých matrikách. Magdalena přežila Jiřího o 9 let.. Zemřela v neděli 21.8.1774 v uváděném věku 64 let, ze kterého byl odvozen její věk při svatbě.

Jiří měl celkem jedenáct dětí. Deset chlapců a jedno děvče. Tři s Marií, osm s Magdalenou (viz věk při druhé svatbě). Dospělosti se prokazatelně dožili čtyři chlapci: Antonín, Jakub, Vít a Josef. Grunt převzal v den své svatby 21.1.1753 syn Jakub. Rok po jeho smrti v r. 1771 však grunt vlastní Jakub Kraml, v roce 1783 Martin Kraml. Jejich vztah k Jakubovi neznáme.

Rozrod Jiřího potomků je znázorněn na náčrtech řady 5.

Matěj

Se narodil v sobotu 6.1.1691. Ženil se 19. listopadu 1713. Bral si Magdalenu, dceru Pavla Kortuse a Kateřiny ze Stach. Řečníkem na svatbě nebyl nikdo jiný než Pavel Peklo ze Žírce. Zdá se, že onen Pavel Peklo by mohl být Voldřich zakuklený do přezdívky po chalupě.

Matěj zůstal v Michalově. Na pozemku otce si postavil chalupu č. p. 93. Zápis o tom je ve zmíněné Pozemkové knize Hartmanice ze dne 6. května 1717. Od otce dostal kus pole pod cestou, která sousedí s Oubyslavskými poli (patrně míněn dnešní Kundratec), a kus louky pod domem, jak ukazují mezníky až k potoku a kus louky pod mlynářovými loukami až k loukám stachovským.

Matěj byl dvakrát ženat, měl 11 dětí. Založil větev „Matějákojc“. Z ní pochází jeden pozoruhodný vědec, plukovník námořnictva o kterém Stacháci s údivem prohlašovali: „…jak může sloužit u mariny, dyk ve Vídni móře nemaj“, dále přeborník na sňatky (ženil se čtyřikrát) a na počet potomků (29/32). Zajímavou postavou je i Alois z Berwynu, emigrant s ryze českým srdcem. O nich v kapitole Významné a zajímavé osobnosti rodu.

Rozrody viz náčrty řady 1.

Jakub

Jakubova větev zaujímá téměř 10% nashromážděných Voldřichů. Rok narození je odvozen z věku 50 let při úmrtí v sobotu 7. září 1737. Oženil se ve věku 38 let s Dorotou, dcerou Jiřího Wolfa. Řečníkem na jejich svatbě byl dle matriky oddaných Vacov Pavel Peklo ze Žírce, což nám připomíná chalupu Peklovskou, zmiňovanou v souvislosti s předky Jakubova otce Jana. Z relativně vyššího věku při svatbě lze usuzovat na vojenskou službu.

Ke dni sňatku, 29. září 1715, je Jakub uváděn jako majitel mlýna č. p. 89. První zmínka o předání majetku Janem svému synovi Jakubovi je v Pozemkové knize uvedena 29. září 1715. Jeho potomci mlýn vlastnili téměř do poloviny 19. století, kdy ho převzali Kramlové. Zda měl pravnuk Jakuba Josef dceru a ta se provdala za Kramla nebo Josef mlýn prodal, nevíme. Podle soupisu duší v roce 1864 ve mlýně žil Matěj Kraml, jeho manželka, 4 děti a dalších 8 obyvatel. V roce 1880 se mlýn vrátil zpět do rodu Voldřichů. Františka Kramlová, vdova po Matěji Kramlovi a majitelka mlýnské živnosti, prodala živnost 24. ledna 1880 za 4 000 zlatých Matěji a Magdaleně Voldřichovým, obchodníkům v Michalově č. p. 90.

Tento manželský pár je svým způsobem v rodu Voldřichů zvláštností, neboť propojuje některé jeho větve. Otec Matěje, domkář Josef pocházel od Smolníků – č. p. 92. Matka rozená Voldřichová, z Kůsova č. p. 15. Syn Matěje a Magdaleny, rozené Stachové, rovněž Matěj, se oženil s Marií, dcerou Jana Voldřicha od Smolníků, ale z větve Matějákojc a Anny rozené Voldřichové z Reckerbergu. Po něm převzal mlýn jejich syn Ladislav v roce 1925, když se předtím v roce 1923 oženil s Aloisií Voldřichovou z větve Pavla. Jejich syn, rovněž Ladislav, se narodil v roce 1933, v roce 1969 se oženil a věren tradici si vzal Marii Voldřichovou, dceru Bohumila, rovněž z větve Pavla. Mimochodem její babičkou je Anna Voldřichová z Pěti Chalup. Tento pár byl majitelem mlýna od roku 1976. Dnes jej vlastní jejich syn Vladislav. I když mlýn už dávno nemele.

Rozrody viz náčrty řady 4.

Tomáš

Posledním synem byl Tomáš. Narodil se ve čtvrtek 26. listopadu 1676 v Michalově 91. Od otce dostal kus pozemku a na něm vystavěl č.p. 95. Pozemková kniha Hartmanice, zápis 6. května 1715: „…za svatební věno věnuji ze své chalupy kus louky, kus pole…“. Vymezení na tehdejší poměry jasně uvedeno. „V jmenované louce se nachází studánka s pramenem vody, kterou v zimní době Tomáš povinen nechat téci do mlýnských vantrok“.

20. ledna se oženil s Annou, dcerou Víta Sáčka z Čábuz. Spolu měli 11 dětí. Po smrti Anny se oženil znovu s Mariannou, dcerou Šimona Štrůbla (tak jest psáno, jednalo se o starousedlíka Štrobla ze Stach). S druhou manželkou měl ještě 3 děti. Dvě dcery a tři synové zemřeli v dětském věku, o dceři Kateřině je zmínka jen v pozemkové knize, osm synů se dožilo dospělosti.

Dědicem gruntu se stal Pavel, nejmladší syn z prvního manželství, dalším Pavlův syn Josef a poté 21. 1. 1821 Josefův syn Matěj.

Ze soupisu duší z roku 1864 vyplývá existence č.p. 95. Nesporně šlo o t. zv. vejminek, i když v něm nežil „vejminkář“, ale Matějův syn Josef s manželkou Kateřinou. Kromě nich dále: roční dcera Marie, podruh Tomáš Voldřich s manželkou Annou a dvacetiletou dcerou Annou, a dalších deset osob, podruhů s rodinami. Dcera Josefa Marie se v roce 1883 provdala za Karla Kortuse. Věnem přinesla jednu z chalup a po smrti otce dědictvím i druhou. V roce 1945 obě č.p. 95 i 96 vlastnil rod Kortusů. Vysvětlením je, že po smrti Matěje se vlastnictví obou chalup spojilo v rukách Josefa, poté jeho dcery Marie a následně jejích potomků – Kortusů.

Mezi význačné a zajímavé osobnosti větve patří prof. Dr. Jan Nepomuk Woldřich, jeho syn prof. Dr. Josef Woldřich a snad největší dobrodruh celého rodu, rodák z Rakouského Innsbrucku, Willhelm Woldrich, zvaný „Lev z Ikomy“. Více o nich v samostatné kapitole Význačné osobnosti rodu.

Rozrod Tomáše je na náčrtech řady 6 a patří mezi ty menší. I on má však své pokračovatele. Jednoho v Praze, druhého v rakouském Seefeldu a dále potomky již zmíněného Willhelma.