František Voldřich, řídící učitel v Petrovicích.

František se narodil 12. srpna 1878 ve Stachách č. p. 277. Otec byl švec, ale také dobrý muzikant. Aby uživil rodinu, cestoval od jara do podzimu s kapelami cirkusů po světě.

Nadaného Františka dali rodiče studovat do nižší reálky v Českých Budějovicích, poté pokračoval na Učitelském ústavu v Soběslavi. Studia zakončil v červnu 1900 složením zkoušky dospělosti.

Bezprostředně po maturitě nastoupil na učitelskou dráhu. Ve Zbynicích, Petrovicích, Stachách, Šimanově. V roce 1926 vyhrál konkurz na místo řídícího učitele v Petrovicích. Petrovickou školu spolehlivě řídil do konce školního roku 1937 – 1938. Odešel do výslužby, přestěhoval se do Sušice, kde 2. srpna 1944 zemřel a je pochován. Na náhrobku má vytesán verš, který si sám napsal:

Předrahou vlast svou v srdci choval,

horoucí lásku k ní vštěpoval,

miloval hudbu, noty psal,

vzdělání pevný základ dal.

Byl nejen řídícím učitelem a členem zastupitelstva obce. Vedl školní a obecní kroniku, byl zakladatelem včelařského spolku, členem výboru tělocvičné jednoty Sokol, jíž se rovněž staral o archiv a vedl kroniku. Všechny důležité slavnosti v obci – 28. říjen, narozeniny T. G. Masaryka, upálení M. J. Husa apod. se neobešly bez jeho aktivní účasti. Skládal písně, psal básně a články o historii Petrovicka, sbíral pověsti z kraje. Řadu z nich, spolu s břitkými epigramy a satirami reagujícími na tehdejší politickou situaci, společenské nešvary a problémy v církvi, uveřejňoval v regionálním tisku Svatobor, Sušické listy, Prácheň, Pošumavský kraj, ale i v Národních listech a Humoristických listech.

S manželkou Boženou Maroušovou měl František tři děti. Radost mu určitě udělal syn Jaromír, který v roli učitele i ředitele školy v Petrovicích otce následoval. Smutný by byl z toho, že v nedávné době byla škola pro nízký počet žáků zrušena.

František Voldřich se stal nezapomenutelnou osobností obce i kraje. V roce 2004 obec Petrovice vydala jako přílohu Kroniky obce Petrovice monografii o jeho životě, vlastnostech a díle.

Prof. PhDr Josef Woldřich, geolog.

Byl synem Jana Nepomuka Woldřicha. Narodil se 18. února 1880 ve Vídni. Otec tam působil v té době jako profesor na akademickém gymnasiu. Dětství prožil ve Vídni, ale středoškolské studium dokončil v Praze. Po maturitě vstoupil na filosofickou fakultu české university v Praze, kde jeho otec vyučoval. Ten mu také předával své vědomosti v geologii a paleontologii. Studoval i v Berlíně.

Doktorem filosofie byl promován 22. listopadu 1902. Krátký čas byl asistentem u svého otce ba Karlově universitě, poté se stal středoškolským profesorem a vyučoval na malostranské reálce a vinohradském gymnasiu v Praze.

25. listopadu 1912 se habilitoval u prof. C. Turkyně pro geologii na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po další habilitaci na filosofické fakultě university v Praze byl v roce 1917 navržen za mimořádného (universitního) profesora geologie se zvláštním zřetelem ke geologii praktické. Jmenován byl dne 27. května 1919. Po zřízení přírodovědecké fakulty Masarykovy university v Brně byl v roce 1920 povolán za řádného profesora a pověřen vybudováním příslušného ústavu.

V roce 1927 byl navržen a 30. června 1929 jmenován řádným profesorem Českého vysokého učení technického. V říjnu 1934 byl pověřen řízením Státního geologického ústavu ČSR. Tuto ředitelskou funkci vykonával až do své smrti v v roce 1937.

Jeho vědecká činnost zasahuje do všech oborů geologie a zahrnuje téměř celé území naší republiky. Již v roce 1901 publikoval svoji první práci o geologických podmínkách v údolí Volyňky. O tři roky později vydal další práci, se svým otcem podrobně geologicky zpracovali a zmapovali údolí téže řeky. Jako první český geolog započal moderní výzkumy na Slovensku.

Vedle geologie se zabýval i paleontologií. Svými objevy upozornil na bohatá naleziště diluviální fauny v okolí Brna – Stránská skála.

Byl vynikajícím odborníkem v technické geologii. Prováděl geologický průzkum pro různé vodní stavby, základy pozemních staveb, stavby tunelů, vyhledával ložiska surovin. V Luhačovicích byl na jeho návrh vyvrtán nový vydatný léčivý pramen. V Praze se věnoval geologickým otázkám souvisejícími s vybudováním metra, obdobně se podílel na vybudování metra v Paříži.

V roce 1919 byl členem čsl. delegace na mírové konferenci v Paříži. Účastnil se čtyř mezinárodních geologických kongresů v Paříži, Vídni, Stockholmu a Madridu.

Výpočet jeho funkcí v různých vědeckých institucí je velmi obsáhlý stejně jako soupis uznání, která se mu dostala. Byl například vyznamenán řádem důstojníka rumunské hvězdy.

Jeho vlastnosti charakterizoval jeho spolupracovník Doc. Dr. Jan Stejskal: „…Byl výborným i obětavým učitelem a přísným ale spravedlivým představeným. Byl zářným příkladem a symbolem houževnatosti a vytrvalé práce. Vynikal silnou vůlí a důsledně setrvával na svých plánech a rozhodnutích….“

Prof. PhDr. Josef Woldřich je pochován na vinohradském hřbitově. Jeho hrob je dosud velmi dobře udržován pražskou neteří.

Alois z Berwynu, emigrant.

Alois z Berwynu není označení dalšího šlechtice v rodu, ale jméno člověka prostého, nijak významného, přesto zajímavého.

Narodil se v roce 1888, od roku 1911 žil a v roce 1978 zemřel v americkém Berwynu. Čechy navštívil v roce 1921. Zdržel se zde asi půl roku a vrátil se zpět.

Na Stachách absolvoval základní školu a vyučil se řezníkem. V Berwynu měl řeznický krám, dodávkový „car“, dvě „cérušky“ a obrovskou zásobu životního elánu a optimismu. Více z jeho života z jeho vlastnoručně psaných dopisů. Přepis je autentický, včetně podtržení. Mimochodem, porovnejte uváděná data.

Z dopisu ze 4. ledna 1976:

„…Muj děda Jan byl ze Stachů myslím že byl rozený v Michalově to je kousek cesty od Stachů říkaly tam u Tomášků. Muj Otec mě tam vzal byl jsem asi 8 roku abych věděl odkud pocházíme. Ano můj děda Jan měl dvy Syny Jana – Karla. Karel byl můj otec… Muj Tatínek sme byli 4 dve děvčata a dva chlapci Karel a já Alois, narozený v Puchru. Já byl nejmladší sem rozený 2 listopadu 1888 Tak můj Tatínek mě vyprávěl od kud pocházíme, náš pra-praOtec byl Spolska od prý byl kníže. Když Němci zabrali Prusko v Polsku tak aby si zachránil život tak se usadil na Šumavě. V Michalově to bylo veliké stavení z kládů. Jak říkal Tatínek muj, tam byli hluboké lesy To je asi 300 roků. Ty samoty unás to byli dřevařů domky co nám nechal dobro děj kníže Švarcemberg aby si to vystavěli a ty políčka a ty kameny kolem se vybrali aby tam něco zaselí. Žilo se u nás chudobně ale Šumava je krásná a Historická, mám rád moji Vlast sem naní Hrdý…

…Já byl doma v Puchru do 12 let. Pak sem šel na Kvildu 2 roky do Německý Školy, pak sem se učil ve Vimperku 3 roky řezničinu. U nás za Rakouska byla Německá reč Státní. Kdyš sem se vyučil tak sem jel do Rakouska, dělal sem ve Welzu. Tam byla posádka Drakounů. Dyš sem vyděl jak Hrubě ty Kadetí stěma rekrutama Cheskýma zacházeli tak sem si řekl Vy mě sem nedostanete odjel sem do Ameriky před odvodem roku 1911 zde bylo taky špatně hůř neš sem se měl v Rakousích byli to začátky špatný. Ani si nedovedete Představit jak sme tady pracovali za první války pro naši Rapublyku. Kdyš sme dostali naši Republyku roku 1918 Tak sem se rozhodl že pojedu domů. Tatínek mě psal že by byl na prodej ve Masakové Lhotě domek pěkný za 50 tisíc korun. Tak sem Tatínkovy poslal peníze aby to koupil pro Mě a Moji Manželku. Moje Manželka byla Zmoravy tak jsem v roce 1921 přijel domu s Rodinou jedno děvče bylo 3 roky a jedno děvče 6 roků nemám žádnýho syna vedlo se nám dost dobře ale přebrali sme všecky němce a ty začali dělat mrzutosti. Strá Mistr Kohout ve Zdíkově byl Muj dobrý přítel mě řekl Voldřichu tato válka není ukončená, Tak sem odjel spátky do Ameriky byl sem tam ? roku, všecko sem tam nechal zařídit vodu do domu Elektriku zahradu vysázel nábytek noví to byla pohádka mohl sem to prodat ale sem řekl né budou tady moji Rodiče bydlet. Tak Moji Rodiče se nastěhovali do Masákové Lhoty z Puchru. Tak Rodiče měli na Stáří pěkný domov a sem na to hrdý že sem udělal dobrý skutek. Sem rád neb sem skusil od 12 let cizinu….

…U Stachu nahřbitově je kaplička. Tam se naši Vlastenci scházeli vlese doufám že tam ještě je. My sme byli Evangelíci, my sme se museli dát na katolickou víru kdyš Habsburkové na stoupily na trůn a tak hodně našich předků opustili vlast neb byli pronásledovaný skrze Víru…“

Z dopisu z 20. března 1978:

„…Mám rád naši Vlast a sem na ni hrdej. Píšete abych přijel bylo by to velice hezký, ale odpuste že to není možný při nejlepší vůli si to nemůžu dovolit neb je tady velice zpustlá mládeš, ne však všeci, ale je to tady velice nebespečný nechat majetek bes dohlídky. Doufám že to u Vás čtete. Zapalování majetku a rozbyjení oken… uš špatně píšu ale doufám že to budete moci přečíst, ale je to psáno zlásky kvám…“

Další dopis přišel od jeho dcery, psaný na stroji, rovněž česky.

„…musim Vám zdelit velice smutnou spravu ze zemrel nas drahy tatinek. Ještě dnes tomu nemohu verit a velice je mi to za tezko to dat na papir. Zemrel 4 teho zari (1978). Byl v nemocnici 3 nedele a 4 nedele byl doma. Sestra Betty a ja jsme ho opatrovali. Do poslední chvile byl velice dobre pri rozumu a i mel humor.

Ve spitale rekli ze mu prestal pracovat morek co dela krev a krvinky. Narikal si ze ho velice boli paty. Ani nevite jak je nam bez neho smutno…“

Alois se bez dvou měsíců dožil 90 let. A i nám je smutno při psaní těchto řádků.

Alois Woldřich, obchodník firmy Baťa.

Alois se narodil rodičům Aloisovi a Anně rozené Švarcové 26.3.1896 v Masákově Lhotě.

V r. 1904 se rodiče odstěhovali do Mannheimu. Navštěvoval německé školy, česky se učil od matky. V Mannheimu se vyučil mechanikem. V r. 1915 byl povolán k vojenské službě k rakousko-uherskému pěšímu pluku v Českých Budějovicích. Po válce a propuštění z armády se usadil v Praze. Pracoval u různých firem jako kovodělník, později jako technický úředník v Poldině Huti v Kladně.

V r. 1924 přesídlil do Vimperka, kde získal post vedoucího filiálky firmy Baťa. O tři roky byl firmou vyslán do Německa zakládat filiálky. V r. 1937 byla rodina z německých Drážďan vyhoštěna, neboť Alois prodával Baťovo boty jako německý výrobek. Zakotvil v Karlových Varech a založil kovodílnu s obchodem. Vstoupil do NSKK—Sicherheitsdienst (Německá pracovní fronta).

V r. 1918 při pobytu v Praze se oženil s Bohumilou Plotovou a narodili se jim synové Jiří a Vladimír. Ti byli v době okupace povoláni k vojenské službě v německé armádě.

V r. 1945 při bombardování byly jeho dílna a obchod zcela zničeny a sám Alois za protistátní činnost dvakrát zatčen. Lidovým soudem v Chebu vždy po výslechu svědků zproštěn viny. Jeho další osud není znám, pravděpodobně někdy kolem r. 1948 emigroval do Německa.

Alois měl 8 sourozenců. Za zmínku stojí, že po válce v r. 1945 žila pouze jedna sestra Terezie, provdaná Hödlová. Starost mu dělal osud synů, o nichž v průběhu války neměl žádné informace. Později se ukázalo, že mladší padl jako nadporučík německé armády ve Wetzlar v Cáchách a je pochován ve společném hrobě ve Wetzlar—Blasbach.

Starší Jiří sloužil u protiletecké ochrany v norském Oslu. Před koncem války mu útěk přes Finsko do Švédska zorganizovala jistá Lillemor Poulsenová, Švédka pracující v odboji. Později se ve Švédsku vzali. Lillemor, už jako Voldrich, se živila jako houslistka a mnohokrát koncertovala na festivalu Smetanova Litomyšl.

Bývalá škola v Petrovicích

Images