Významné a zajímavé osobnosti rodu

Je obtížné a svým způsobem nespravedlivé, provést výběr význačných a zajímavých osobností z takového počtu narozených Voldřichů. Pokládejme však tuto kapitolu za otevřenou s možností ji kdykoli a kýmkoli doplnit. A aby ona nespravedlivost výběru nebyla umocněna pořadím uvedení, je jeho kriteriem datum narození. Zásadou statě je podání informací o osobách již nežijících.

Pavel František Voldřich, rychtář.

V první polovině 18. století byl rozlehlý stašský katastr řídce obydlený. Při tereziánském číslování domů v roce 1770/71 měly Stachy od Churáňova až po Javorník jen 164 popisných čísel domů, většinou samot.

Pavel František byl rychtářem této svobodné rychty v letech 1737 – 1756. Jeho dvorec, zděděný po otci Janu, stál v širokém úpadu pod východním hřebenem Popelní hory v místech později zvaných Voldřichov, zčásti Matějov, dnes Kůsov.

Pavel František byl na Šumavské poměry zámožný. Z důležitosti jeho usedlosti vyplynulo, že právě jeho statek dostal č. p. 1 a odtud postupovalo číslování po celé ploše regionu. Vedle statku stávala chalupa č. p. 2, pod lesem č. p. 3 a nahoře vysoko v lese č. p. 4. U tohoto stavení vznikla v roce 1788 sklárna, Stará huť. Ta se v roce 1875 přestěhovala do přímého sousedství Pavlova stavení. Nová huť nepracovala dlouho. Zatímco tovární budova pustla, usedlost č. p. 1 byla přestavěna a zvětšena. Dnes na jejím místě stojí Dům důchodců. Zříceniny Staré huti a ostatních stavení zarostly lesem.

Pavel František se narodil v Kůsově 13. ledna 1692. Poprvé se ženil 21. října 1714 v Kašperských Horách s Alžbětou, dcerou Jiřího Ertla z Pekla za Řetenicí. Alžbětě bylo při sňatku 17 let, ve 30 letech však 7. května 1727 zemřela. Druhá svatba Pavlova se konala ve Vacově 22. září 1727, nevěstou byla Anna Marie, dcera Bartoloměje Grabműllera. Pavel měl celkem 22 dětí, nejvýznamnějším z nich byl Ferdinand Ignác. Zemřel v úterý 6. listopadu 1759 ve věku 67 let.

Prof. JUDr Ferdinand Ignác Voldřich, Edler von Ehrenfreund.

Ferdinand, narozený 19. ledna 1737, byl prvním ze Stach vůbec, který studoval na gymnasiu i vysoké škole. Gymnasium studoval pravděpodobně v Klatovech, promoval 7. září 1756 v akademické posluchárně klementinské koleje za předsednictví ředitele filosofických studií P. Josefa Steplinga, proslulého matematika. Byla mu udělena akademická hodnost bakaláře svobodných umění a filosofie s titulem „eruditus“ (vzdělaný), který bakalářům filosofie příslušel. Ve zmíněném zápisu je uveden jako Ferdinandus Woldrzich Bohemus Stachoviensis. Po skončené filosofii se věnoval právům. Od promoce bakalářské do promoce doktorské uplynulo 13 let. Studoval s vyznamenáním, avšak poměrně dlouho. Během studií mu zemřel otec a tak finančně asi na tom nebyl nejlépe. Jak se během studia živil, nevíme. Všechny čtyři zkoušky z přirozeného a kriminálního práva, občanského práva, práva církevního a feudálního a závěrečné rigorosum složil „cum nota Eminentiae“ (s výtečným prospěchem). Promoval 26. srpna 1769 s titulem doktor obojího práva.

Po promoci se stal přísežným zemským advokátem (dnes prokurátorem). Najal si byt v Celené ulici v zánovním domě U zlatého hřebene č. p. 600 a jak to odpovídalo jeho postavení, měl i livrejovaného sluhu Josefa Jakobiho (21 let). Dům byl v roce 1882 při rozšiřování ulice zbořen.

V listinách se podařilo zjistit pouze tři návštěvy Ferdinanda na Stašsku:

– 24. ledna 1749 jako patnáctiletý student byl svědkem při prodeji vastlovské chalupy rychtářem

– 1 října 1759 byl svědkem na svatbě své sestry s Havlovicem ve Zdíkovci

– byl přítomen při dělení otcovy pozůstalosti spojené s prodejem rodného stavení Vavřinci Havlovicovi, manželu sestry Kateřiny.

Oženil se 3. února 1771 v domě č. 286 na Starém městě s Annou Marií, dcerou MUDr DuToy, rektorem pražské university Karlovy. Manželka mu porodila celkem sedm dětí, pět synů, 2 dcery. Ze synů pouze František Josef Ferdinand se dožil dospělosti a je o něm samostatná stať. Při jeho narození bydleli rodiče v naturálním bytě v Bukvojském domě v Celené ulici. Tam Ferdinand prožil zbytek života a tam také 5. ledna 1800 zemřel.

Zastaralý způsob výuky na vysokých školách byl za Marie Terezie podroben rozsáhlým změnám. Reformy se pronikavě dotkly nejdříve duchovních ústavů univerzity – teologické a filosofické fakulty, řízených bezprostředně jezuity, vzápětí i fakult světských – právnické a lékařské.

Ferdinandova činnost coby univerzitního profesora spadá do období, kdy vydáním Tolerančního patentu Leopoldem II. a zrušením jezuitského řádu došlo k novému, svobodomyslnému rozmachu vědy a současně k jistému uvolnění nábožensky sešněrovaných předpisů a uvolnění pravomoci učitelských sborů. Ferdinand patřil mezi avantgardní profesory. To mu jedné straně nepřidávalo na oblibě v církevních kruzích ale i u některých význačných osvícenců, na druhé straně jeho věhlas stoupal nejen v kruzích vědeckých ale i vládních.

Známý je jeho spor s Josefem Dobrovským o přístupu k hebrejské filosofii. Dobrovský, který nebyl právě vybíravý v prostředcích když hájil svoji pravdu, ve svém vydávaném listu Böhmische und Mährische Litteratur v r. 1780 napsal krátký odstavec o tom, že v Praze nejsou příliš nakloněni hebrejské filosofii. Jistý pražský profesor posluchačům tvrdí, že znalost hebrejštiny a řečtiny je zbytečná, neboť všechno je již přeloženo. Snad prý to říká proto, aby zakryl vlastní neznalosti. V kritice použil i slovo idiot. I když nebyla jmenována osoba ani fakulta, bylo zřejmé, proti komu je článek zaměřen. Dotčen se cítil nejen František, ale i univerzita, jíž šlo o dobré jméno. Dobrovský byl nejdříve vyzván, aby prof. Voldřicha veřejně odprosil. Když tak neučinil, měl v příštím čísle svůj článek odvolat, má-li mu být vydávání publikace dále povoleno. Protože ani na tuto výzvu nereagoval, lze říci, že Ferdinand Voldřich byl nepřímou příčinou zastavení Dobrovského literárního časopisu.

V roce 1772 byl Ferdinand jmenován profesorem církevního práva na pražské univerzitě. V roce 1778 zastával hodnost rektora univerzity, v roce 1783/84 byl děkanem právnické fakulty. V roce 1788 byl rektorem zvolen podruhé. Po roce 1791 se stává reprezentantem své fakulty, což byla funkce, do které učitelský sbor volil svého nejváženějšího člena. Na sklonku jeho života nastoupivší císař František vyhověl jeho žádosti o povýšení do šlechtického stavu s predikátem von Ehrenfreund pro něj i jeho rodinu.

Opis diplomu – Desky Zemské, kvatern třetí, kropený, nobilitací erbův daný od léta 1758.

Jeho c. k. Veličenstvo ráčilo učiteli církevního práva a právní praxe na pražské univerzitě Ferdinandu Voldřichovi na jeho nejponíženější prosbu a s nejvlídnějším zřetelem k jeho po 23 roky v oboru výuky konané služby prospěšné a tím získané zásluhy prokázat obzvláštní milost a nejmilostivěji ho se všemi manželskými potomky jeho rodu a potomky těchto potomků mužského a ženského pohlaví skrze diplom, vyhotovený pod dnešním datem a opatřený nejvyšším podpisem, povýšit do šlechtického stavu všech svých německých dědičných království, knížectví a zemí, a také mu milostivě propůjčit šlechtický znak a klenot, i s čestným přídomkem VON EHRENFREUND, což se tímto guberniu sděluje a k tomu konci připomíná, aby úředně zařídilo vše, co je dále obvyklé, aby tak jmenovaný Ferdinand se všemi manželskými potomky obojího pohlaví byli uznáni a považováni za šlechtické osoby a aby byli také jinak neméně než jiné řádně zrozené, šlechtické, k lénům a turnajům oprávněné osoby Svaté Římské říše, pak německých dědičných království, knížectví a zemí považováni za způsobilé a účastné všech poct, hodností, výsad, práv a nároků. Jichž šlechtické a erbovní osoby požívají a také aby byl ovšem ochraňován a zachován jeho nejmilostivěji udělený erb.

29. 5. 1795 podpis nečitelný

Popis erbu:

Svislý, obdélný, dole zaoblený a v hrot se sbíhající modrý štít, na němž je vidět třemi vedle sebe stojícími zlatými kometami čili osmicípými hvězdami převýšenou, strmou , královskou korunou pokrytou horu přirozené barvy.

Na štítu spočívá doprava obrácená, zlatě korunovaná, po obou stranách splývající modrou, zlatem střídanou pokrývkou opatřená turnajová přilbice otevřeného hledí a se zlatým náhrdelním řetězem. Do koruny přilbice jsou zasunuta dopředu a do stran se sklánějící pštrosí pera, z nichž první a třetí je modré, střední zlaté.

Vídeň, 29.5.1795 Leopold Kolovrat v.r.

Význam erbu:

hora byl úspěšný (někam to dotáhl)

koruna nejvyšší pocta – až ke hvězdám

pera běžný klenot (ozdoba)

zlatá koruna na helmě povýšen z milosti krále

EDLER nižší šlechta, méně než baron

Udělením šlechtického titulu Ferdinand dovršuje kariéru ctižádostivého profesora. 30. července 1799 se zúčastnil promoce svého syna Františka na doktora obojího práva. 5. ledna 1800 zemřel, o dva dny později byl pohřben, patrně na Olšanech. Jeho syn, JUDr František, který jako jediný se dožil dospělosti, zemřel bezdětný. Čímž tato část rodu vymřela i s dědičným titulem a zanikl i Ferdinandův hrob na Olšanech, neboť se o něj neměl kdo starat.

Tomáš Voldřich, dědic gruntu č. p. 93, rychtář, čtyřnásobný ženich a otec 29 dětí.

Tomáš se narodil 27. listopadu 1740. Poprvé se oženil ve dvaceti letech 16. listopadu 1760 dle matriky s počestnou pannou Marií Annou, dcerou Matěje Štrobla. Marie Štroblová se narodila v roce 1741 a ve věku 43 let zemřela 26. dubna 1784. Za 24 let manželství je známo jejích 11 dětí.

Druhá svatba Tomáše se konala 27. září 1785 se Zuzanou, dvaceti dvouletou dcerou Jakuba Pešla a Anny Marie. Té se narodilo nejméně 9 dětí a zemřela 30. června 1801.

Potřetí se Tomáš ženil ve věku 62 let a to měl za sebou již kariéru stachovského rychtáře. 1. března 1802 si bral svobodnou dvacetisedmiletou dceru Jana Kortuse a jeho ženy rozené Wintrová Magdalenu. Ta za osm let společného života s Tomášem porodila 4 děti, když ve věku 34 let, 5 měsíců a 19 dnů zemřela.

Čtvrtá svatba na sebe nedala dlouho čekat. 9. října 1810, ve svých 70 letech se znovu oženil se třicetičtyřletou Annou Volfovou. A s ní dle matričních zápisů stačil zplodit dalších 5 dětí. Jedno z nich se dožilo 84 let a jako stařenka se setkala s Jaromírem (1875 – 1963), dědem zakladatele rodokmenu Vladimíra. Ten její vyprávění o 32 narozených dětech předal další generaci. Podle ústního podání se tedy Tomášovi narodilo 32 potomků, s jistotou dle matričních zápisů jich bylo zaznamenáno 29. Žel pouze 14 jich přežilo dětský věk.

Tomáš byl všestranně činný. Kromě rychtářství je uváděn i jako chalupník, šenkýř a sedlák. Vypráví se o něm, že ve věku blízkém osmdesátce kosil louku a mezi ženci vždy šel první. Ohlédl se a zjistil, že jeho syn, v tu dobu téměř šedesátiletý, za ním zaostává. Odplivl si a poznamenal: „to dnešní mládí už za nic nestojí“.

Poslední poznámka o Tomášovi. Ač se stal rychtářem, byl negramotný. Je to patrné ze smlouvy z 14. února 1802, kdy Tomáš chalupu č. p. 93 i s vejmiňkem prodává synovi Janovi. Smlouvu za účasti svědků signuje třemi křížky.

Images